Individuální zájezdy

Těšili jsme se. Byli jsme skoro v celé Asii,ale v Barmě ještě ne. Kamarádi nevěřícně nadzvedávali obočí. Proč proboha do Barmy? Vojenská junta, policejní stát, nesvoboda apod. Zvědavost se ale mísila s tajemným očekáváním. Letadlo po krátkém letu z Bangkoku dosedá na ranway yangoonského letiště. Po rychlém odbavení na nás čeká pan Zaw, náš místní anděl, taxikář, majitel cestovní kanceláře, důležitý člověk pro všechno. Směnil za nás peníze, jak jinak než na černém trhu. Rázem se z nás stávají boháči a vláčíme s sebou tašku kipů, místních peněz, a máme pocit, že si teď již můžeme dovolit všechno. Jak se mýlíme ! Konečně to brzy zjistíme. Hotel-krásný, čistý, hoteloví zaměstnanci nás vítají plynou angličtinou. Pan Zaw se o nás stará příkladně. Večer sedíme na místním tržišti a konzumujeme barmskou stravu. Je podobná thajské, jen tolik nepálí a místo masa více zeleniny. Konečně proč ne? Králíci bývají zdraví.

dobré Barmské pivo

A pivo. Barmské pivo se skutečně pít dalo. Druhý den na nás čeká Shwedagon pagoda. Setkání s ní je skutečně ohromující. Jedinečná architektura, nepodobná svému okolí, klid, pokora, ticho.Setkání s buddhistickými mnichy, s obyčejnými lidmi, kteří si sem přišli odpočinout a meditovat. Několik málo turistů, kteří nedokázali narušit posvátný klid místa. Dnes Yangoon, zítra moře. Vybrali jsme si cestu autem s panem Zaw. Ano letadlo je pohodlnější, rychlejší, ale nic z cesty nevidíte. Cože lze cestou vidět? Rozmanitý kraj, střídající se rýžoviště, vesnice, pahorky, někde liduprázdno, jinde plno vesničanů. Během putování po špatných barmských silnicích nás upoutaly závory přes cestu. Tyto zátarasy sloužily jako dálniční turnikety. Řidič dal peníze a rodina, která dostala právo vybírat mýtné, závoru odstranila. Pan Zaw nám vyprávěl několik historek o tom, jak lze získat právo na toto mýtné. Vydává ho samozřejmě příslušné ministerstvo na rok, za příslušný obnos /kdo dá víc, ten ho získá/. Rodina, která ho získá, se musí starat o díl cesty od závory k závoře. Po 8 hod. cestě jsme konečně dojeli k moři. Uvítaly nás příjemné bungalovy, dobré pivo a mladá šéfová s poetickým jménem Pjú Pjú. Přiznám se, zajímala nás, a koho by ne, a tak jsme se jí ptali na její osud. 24 letá absolventka university, obor barmština, pracovala zde ze zcela prozaického důvodu. Peníze. A kolik peněz Pjú Pjú dostáváš? Zamyslela se a pak to přišlo.... 80USD měsíčně. Trochu jsme polkli nasucho. A to se uživíš? No není to špatné, zněla odpověď a teď, když budu dobrá, tak dostanu 120 usd! Tak to jsem si měl snad nahrát a pouštět čerstvým absolventům našich VŠ.